Kalanišovy stránky
Trochu o elektrice
Na začátek: Následující řádky jsou pouze k nástřelu problematiky. Za jakoukoliv škodu způsobenou aplikací se neručí.
Jsou na českém internetu jedny odborné stránky, kde diskutují znalci v oboru elektrických vedení v domácnosti a na zahrádkách. Jejich přístup se samozřejmě opírá o praxi a normy ČSN, které ovšem nejsou přístupné každému (občane osle, otřes se) a ještě si často odporují (třeba praxe anténařiny a hromosvodařiny). A je spousta lidí - zpravidla kutilů, kteří se tam též ptají na základní otázky ohledně elektroinstalací, protože jsou často líní si odpověď najít. Navíc je práce s elektřinou podle zákona vedena jako "vyhrazená", takže by ani blbou výměnu žárovky neměl dělat člověk bez zkoušek (australská praxe). Proto se v následujících odstavcích pokusím rychle shrnout některé zásady, co jsem někdy použil.
Naprostý základ: Používám mozek a než něco začnu vyvádět, tak se kouknu po zdrojích. Dotaz pokládám nakonec a forumuluji ho tak, abych nebyl za totálního blbce.
Na začátek: S elektřinou se vždy dělá ve vypnutém stavu. Pod proudem si to dovolí jen profíci nebo sebevrazi. Pokud ovšem někde je i při vypnutém stavu elektřina, chce to zkusit vypnout předchozí úroveň (co to je později) nebo zavolat profíka. Základní výbava v podobě zkoušečky nutností (tím nemyslím doutnavky v šroubováku).
Vzápětí: Než se do něčeho pustím, tak si to důkladně rozkreslím na papír. Logická chyba se v nich hledá líp. Základní elektrická schémátka se probírají na druhém stupni ZŠ či ti (ne)šťastnější i na gymplech a odborných učilištích.
Ochranný vodič (linka PE) by měl být vždy delší, aby v případě vyškubnutí (třeba zakopnutím o kabel) šel jako poslední (bezpečnost).
Dneska se většina vedení dělá v "trojlince" a "pětilince", to celé v mědi. V domech se ovšem lze setkat s "dvojlinkami" a "čtyřlinkami" v hliníku. To je běžně stav na ránu, neboť neodpovídá dnešnímu zatížení těch linek. (Kolik přístrojů jste měli cca 30 let zpátky a kolik dneska?) A navíc se to blbě mění a vůbec opravuje.
K tomu: Je možný přechod ze čtyřlinky na pětilinku a (v případě nutnosti) zpět a z dvoulinky na trojlinku. Tento bod se popisuje jako přechod mezi sítěmi TN-C a TN-S. Celá takováto realizace je TN-C-S. Mělo by v něm být zajištěno kvalitní uzemnění (spojení PE se zemí, nejlépe tyčí do ní zapíchnutou, v nouzi stačí i trubka vodovodní / od topení, ta někde, pokud není po trase plast, uzemněná bude).
Moderní je ke spojování používat tzv. Wago spojky. Je jich více druhů (extra na normální vedení, "pletené" vedení, hliník...), takže oproti klasice v podobě "věnečků" a "čokolád" trochu bordel. Na druhou stranu na kvalitní napojení vedení v hliníku dnes není nic lepšího, neboť není potřeba občas dotahovat a i do krabičky se jich složí víc.
Zásuvek na okruh norma dovoluje pouze deset (tedy deset krabiček). Za krabičku se počítá sólo zásuvka nebo dvojzásuvka. Pozor na "Hnízdo", tedy ty spojené rámečkem - počítají se každá zvlášť. Lze udělat okruh, ačkoliv se často nevidí důvod. Zde si dovolím ukázat na jednu z pitomostí normy - a to maximální počet zásuvek. Původní význam byl omezit množství spojů hliníku. Dneska to ale znamená soustavy n-psů, když do takové potřebujete připojit počítač nebo televizi s příslušenstvím. Při správném návrhu lze dnes množství spojů i snížit (Wago spojka v hnízdě). Frajeři ve starších dobách ovšem byli schopní celý okruh udělat bez dělení jako celistvý kabel a počet spojů tak poslat na nutné minimum (to jde při troše cviku stále).
Některé novější přístroje jakožto i vypínače nedovolují užít smyčku. Tedy užít zahnutý konec drátu ať už je koncový či průchozí. Pak máte smůlu a buď vyberete jiný typ nebo se bez smyčky obejdete. Smyčku taktéž neumí Wago spojky. Smyčky jsou elegantní věc hlavně na pletených drátech.
Označování drátů je PE, N, PEN a L (L1,L2,L3). Každý drát má dneska svou barvu a funkci. Proto se dá sehnat balení, kde některá z barev na drátě chybí. Ve starších sítích občas chybí celá škála a pak je to oběhnout se zkoušečkou kde nastala chyba. Takže: PE - žlutozelená, ochranný, zem; N - modrá, pracovní, odvod proudu; PEN - žlutozelená, ochranný pracovní, ve starších sítích kombinace předchozích (čyřlinka, dvoulinka); L - černá, hnědá, červená, šedá, fáze, tedy tudy proud přitéká. L1 - hnědá, první fáze čtyř/pětilinky; L2 - černá, druhá fáze; L3 - šedá, třetí fáze.
Před natažením kabelu je vhodné zjistit, na který konec je snažší připnutí zástrčky bez křížení drátů. Není nic otravnějšího, než kvůli blbému odhadu muset linky křížit v hlavě zástrčky. Stalo se mi.
Co se jednou rozdělí, tak už se nespojuje! Platí hlavně u přechodů mezi TN-C a TN-S. Tento stav je častý, když se na novou pětilinku připojí třeba letitá míchačka na čtyřlinku.
Fáze v zásuvce kouká vlevo. Vpravo ji mají jen masochisti a když už, tak má tak být v celém domě (tak to norma dovoluje). Nikdy nesmí na kolík. Důvod tohoto povolení jsou starší roztrojky a pak německé zásuvky, do kterých jde nacpat zástrčka i vzhůru nohama. Obdobný problém mají i další typy zásuvek bez rozlišení správného zasunutí (Rusko, USA, švajc, japonci). Fáze v objímce je vždy na základně. Na dvoudrátu jde ochranný vodič vždy napřed přes kolík, zdířka počká.
Běžná zásuvka snese maximálně 16 ampér (a ne moc dlouho), jistič jejího okruhu také. Na větší přísun energie je třeba použít průmyslový formát (čtyřdíru a pětidíru). Světlům stačí jištění na 6 ampér.
Moderní je používat chrániče, které hlídají míru napětí mezi zemí a zbylými vodiči. Pokud jde kabel z objektu, tak je dneska chránič dokonce povinný. Nebezpečím ovšem zůstává na špatně provedených starých čtyřlinkách, které spoléhaly na to, že ochranný a nulový jedno jsou, což chránič vyhazuje. To řeší leda profík.
Chránič mívá fyzicky 4 díry - 2 na vstup a 2 na výstup. S tím, že křížem jsou 2 pro fázi a 2 pro nulák. Zem chodí okolo. Zpravidla i mívá napsáno, co do které díry.
Chránič se dneska automaticky cpe i do rozhraní před koupelny. Správně by jaksi koupelnou nemělo jít víc jak 16 voltů, ale když tam má jeden pračku a zásuvku třeba na holení, tak si nepomůže a těch 230V potřebuje.
Paradoxně otravné na zapojení jsou moderní varné desky. Starším sporákům nebo plotýnkám stačí vlastní okruh s jističem a jednou fází. Varná sklokeramická indukční deska je ale žravější. Vyžaduje totiž samostatnou trojfázi aspoň na 10 ampér. Na jedné její fázi pak "visí" vždy dvě plotýnky. Dá se to řešit pomocí rozdělení fáze, ale to zase nutně chce profíka. A často ani nezná zásuvku a vyžaduje přímé zapojení do krabičky. Na druhou stranu lze v takovém případě zneužít průmyslový standard a zapojit to přes něj - častý případ blbě dostupné krabičky při instalaci a manipulaci s okolím. Naštěstí trouba, myčka, lednička, pračka... to vše drží stále jednu fázi a normální zástrčku.
Opravdu dobře udělaný obvod má rozdělené okruhy i pro každý z těchto "bílých" spotřebičů, avšak norma vyžaduje jen troubu s plotýnkami a pračku. Že tam někoho napadne strčit i myčku či sušičku, zatím docela pochybuji.
Britské okénko:
Opakovaně jsem v diskuzích viděl podivování na britským zvykem "vypínat zásuvky". To má zcela praktické důvody. Britové jaksi dlouho neznali klasické jističe. Ty do jejich normy dorazily až spolu s předěláním barev vodičů kolem roku 2000. Místo nich mají v každé zástrčce pojistku a po domech "neorganizovaně" rozvádí rovnou jištění na 32 ampér. Jediná pojistka je ta velká u jejich hodin, která jistí celý objekt. V novějších objektech je samozřejmě užito jističů a okruhů jak je známe tady, avšak než vymizí nepotřebné vypínače či rovnou přelezou na kontinentální normy, to bude trvat dlouho (spíš nikdy).
Další divná část jejich normy je mít v každé aktuální zásuvce ochranu před vsunutím objektu. Je daleko otravnější a i tužší, než ta česká. Dost se divím, kde všude že se to vyžaduje. Na druhou stranu nápad, že kryt zásuvky je z kovu a plasty jsou jen u děr, taky není nějak hezký - a že takových zásuvek jsem potkal celkem dost.
Dále tu mám poznámku pro "prasátka", která potřebují s cestovní přechodkou mezi britským a kontinentálním systémem použít všechny tři kontakty (L,N,PE; častý případ notebooků) a tak si spíchli přechodku z odbočky: Britové mají fázi (přísun šťávy) VPRAVO! To abyste pak neobjevili elektřinu na kolíku.
Francouzské okénko
Francouzi mají zásuvky stejné jako češi. Co je jinak, ja fáze - zase vpravo. Češi tenkrát opsali normu z Belgie, ne Fancie. Poláci pak opisovali českou.
Ruské okénko
Rusko je též veselé. Běžně je inzerován rozvod na 220V. A zásuvky zpravidla užívají buď Shuko nebo francii bez kolíku. Potud OK. Zajímavé to je, když se zjistí, jak to teče. V Rusku je fáze na obou dírách. Každá dává proti zemi 110V. Proti sobě dávají oněch 220V. Když jsem to popsal, tak mi bylo řečeno, že s polovičními hodnotami to tak fungovalo i v ČSSR do přepnutí (předělání) na dnešních 230V.